Naše nevědomí nám dává každý den jasné signály k tomu, abychom šli po správné cestě. Jak je poznáme a proč je ignorujeme? Proč je necháváme dojít tak daleko, až nás zastaví nějaká nemoc? Nejsme dost všímaví sami k sobě. Děláme, že signály nejsou, neexistují, nic neznamenají. Tak schválně. Poznáte je všechny?
Skvělá zpráva je, že máme úžasnou regenerační schopnost a šanci to napravit. Ale není to zbytečné? Nechat to vždycky dojít tak daleko, že nás to stojí spoustu času, peněz a bolesti?
Na své cestě jsem si našla skvělou techniku, která ještě není 100%, ale to jen proto, že ji s každou moji ignorací k sobě samé stále vylepšuji.
Zkusím vám ji stručně popsat. Mohla by být dobrým začátkem na cestě za vaším lepším zdravím fyzickým, ale i duševním.
Moje pocity jsou jen moje! Jediný, kdo je za ně zodpovědný, jsem já! Nikdo jiný nemůže za moji úzkost ani za moje trápení. Jen já sama ovlivním to, jak na mě působí chování druhých lidí. Někdo mě naštval? Je to moje, ne jeho. Je mi v tom dobře, není mi v tom dobře. Budu v tom setrvávat? Co můžu JÁ udělat pro to, aby mi bylo líp?
Budu moc ráda, když zkusíte nějakou z mých technik, nebo si najdete jiné, které vám pomáhají zvládat negativní emoce a vypjaté situace.
S láskou
Lucie Tvrdoňová, majitelka Krabičkujeme