Nejsi líný. Možná jsi jen unavený.

„Jsem hrozně líný.“
„Měla bych mít větší disciplínu.“
„Kdybych se víc snažil, zvládl bych to.“

Podobné věty si říká mnoho lidí. Když se jim nechce cvičit. Když večer snědí něco, co původně neplánovali. Když po náročném dni místo tréninku skončí na gauči pod dekou. Automaticky hledají chybu u sebe a mají pocit, že jim chybí vůle, disciplína nebo odhodlání.

Jenže co když je skutečný důvod úplně někde jinde?

Možná nejsi líný. Možná jsi jen unavený.

Dnešní doba na nás klade obrovské nároky. Práce, rodina, domácnost, neustálá dostupnost na telefonu, desítky rozhodnutí každý den a k tomu snaha být ve všem dobrý. Mnoho lidí funguje od rána do večera v režimu, kdy neustále něco řeší, organizuje nebo zařizuje. A když večer konečně přijde chvíle klidu, nemají energii vůbec na nic.

Místo pochopení však přichází výčitky.

Jenže lidské tělo není stroj. Nedokáže podávat stoprocentní výkon neomezeně dlouho. Když mu dlouhodobě chybí energie, začne si o ni říkat. Někdy únavou. Někdy chutěmi na sladké. Někdy ztrátou motivace. A někdy jednoduše tím, že se nám do ničeho nechce.

Ve své praxi se často setkávám s lidmi, kteří mají pocit, že jedí málo, a přesto se jim nedaří hubnout nebo se cítit lépe. Když se ale podíváme na jejich běžný den, často zjistíme, že ráno nestíhají snídani, přes den fungují na kávě, rychlé svačině a stresu, a večer se snaží dohnat vše, co během dne nestihli sníst.

Výsledkem není jen hlad. Výsledkem je vyčerpané tělo, které se snaží získat energii za každou cenu.

Mnoho lidí pak zaměňuje únavu za lenost. Myslí si, že jsou nedisciplinovaní, protože se jim nechce sportovat. Že jsou slabí, protože mají chuť na sladké. Že něco dělají špatně, když večer nedokážou odolat lednici.

Ve skutečnosti je ale jejich organismus často jen přetížený.

Únava navíc nemusí znamenat pouze to, že bychom si šli nejraději lehnout do postele. Může se projevovat nenápadněji. Ztrátou motivace, horší náladou, podrážděností, problémy se soustředěním nebo pocitem, že i běžné každodenní úkoly nás stojí mnohem více energie než dříve.

A právě tehdy bývá nejsnazší začít na sebe být přísný.

Jenže dlouhodobá kritika většinou nevede k lepším výsledkům. Naopak. Člověka ještě více vyčerpává.

Někdy místo další diety, další výzvy nebo dalšího seznamu povinností potřebujeme něco mnohem jednoduššího. Dopřát si dostatek spánku. Pravidelně jíst. Nezapomínat na kvalitní bílkoviny, zeleninu i sacharidy. Pít dostatek tekutin. A občas si dovolit odpočinek bez pocitu viny.

To neznamená rezignovat na své cíle. Znamená to vytvořit podmínky, ve kterých bude mít naše tělo sílu těchto cílů dosahovat.

Co můžeš udělat už dnes?

Pokud ses v článku poznal/a, nemusíš hned překopávat celý svůj život. Velké změny často nevydrží. Mnohem lépe fungují malé kroky, které dokážeš udělat hned.

Prvním z nich je překvapivě obyčejná věc – začít pravidelně jíst. Mnoho lidí během dne sní méně, než si myslí. Ráno káva, dopoledne nic, rychlý oběd ve spěchu a večer obrovský hlad. Zkus si v příštích dnech všímat, zda máš během dne alespoň tři plnohodnotná jídla. Ne kávu, ne sušenku, ale skutečné jídlo. Pravidelný přísun energie dokáže s únavou udělat větší službu než další šálek kávy.

Pomoci může také zaměřit se na bílkoviny. Nemusíš nic složitě počítat ani vážit. Stačí si u každého jídla položit jednoduchou otázku: „Je v něm nějaký zdroj bílkovin?“ Jogurt, tvaroh, vejce, maso, ryba, sýr, tofu nebo luštěniny pomáhají zasytit a udržet stabilnější energii během dne.

Zamysli se také nad tím, zda náhodou nepoužíváš kávu jako náhradu jídla. Káva sama o sobě není problém. Problém nastává ve chvíli, kdy nahrazuje snídani nebo svačinu. Pokud první pořádné jídlo přijde až odpoledne, tělo si energii stejně někde vyžádá. A často to bývá večer ve formě chutí na sladké nebo přejídání.

Možná tě překvapí i další věc. Nemusíš čekat, až budeš mít energii na pohyb. Často je to právě pohyb, který energii přináší. Nemusí jít o hodinový trénink ani o běhání. Někdy stačí desetiminutová procházka, pár minut na čerstvém vzduchu nebo krátké domácí cvičení. Malý krok je vždy lepší než žádný.

A nakonec si zkus položit jednu otázku, kterou si pokládáme překvapivě málo:

Co právě teď skutečně potřebuji?

Ne to, co bych měl/a dělat. Ne to, co se ode mě očekává. Ale to, co skutečně potřebuji.

Někdy je odpovědí kvalitní oběd.
Někdy dřívější odchod do postele.
Někdy procházka.
Někdy volný večer bez povinností.

A někdy jen trochu větší laskavost k sobě samému.

Až si tedy příště řekneš, že jsi líný nebo líná, zkus se na chvíli zastavit.

Možná nejsi líný.

Možná jsi jen unavený.

A to je něco, co se neřeší větší disciplínou, ale lepší péčí o sebe.

Přeji hodně štěstí na vaší cestě
Lucie Tvrdoňová, Krabičkujeme s.r.o.