
Hormony, stres, spánek a tělo, které má jiné priority než spalování tuku
Možná si říkáme:
„Dřív stačilo pár týdnů hlídat jídlo a šlo to dolů. Teď děláme totéž… a nic.“
Nejsme slabší. A většinou neděláme zásadně větší chyby.
Jen žijeme v jiných podmínkách než dřív a tělo na ně reaguje.
Hubnutí není jen otázka kalorií. Je to hormonálně řízený proces.
Reguluje hladinu cukru v krvi a ukládání energie.
Nepravidelné stravování, časté výkyvy cukru a dlouhodobý stres mohou vést ke snížené citlivosti na inzulin. A ta komplikuje spalování tuku.
Dlouhodobě zvýšený kortizol:
Leptin = hormon sytosti
Ghrelin = hormon hladu
Nedostatek spánku a chronický stres narušují jejich rovnováhu.
Výsledkem je větší hlad a slabší pocit nasycení, i když jíme podobně jako dřív.
Tato rada vznikla v době, kdy:
Dnes většina z nás:
Pokud do toho výrazně omezíme jídlo, tělo to často nevnímá jako „hubnutí“.
Vnímá to jako ohrožení.
A při ohrožení metabolismus zpomaluje, šetří energií a drží si zásoby.
To není selhání. Je to biologická ochranná reakce.
Jednorázová čokoláda nezpůsobí přibírání.
Chronický stres ale dokáže zásadně změnit fungování metabolismu.
Dlouhodobý stres:
Z evolučního hlediska tělo při stresu řeší přežití.
A spalování tuku mezi priority nepatří.
Nejdříve musí zajistit:
Tuk je zásoba. A zásoby se v době „ohrožení“ neuvolňují.
Nedostatek spánku má přímý vliv na regulaci hladu.
Při spánku kratším než 6 hodin denně dochází ke:
Unavený mozek navíc vyhledává rychlou energii.
Proto máme při nevyspání větší chuť na sladká a kaloricky bohatá jídla.
Nejde jen o trénink.
Jde o běžný pohyb během dne – chůzi, vstávání, drobné aktivity.
Dříve byl přirozený pohyb součástí běžného života.
Dnes velkou část dne sedíme.
I když cvičíme několikrát týdně, dlouhé hodiny sezení výrazně snižují celkový energetický výdej.
Spalování tuku není prioritní funkce organismu.
Tělo nejdříve řeší:
Teprve když je systém stabilní, může začít efektivně uvolňovat zásoby.
Pokud:
tělo se brání.
Ne proto, že bychom neměli vůli.
Ale proto, že chrání svou stabilitu.
Řešením často není ještě větší omezení jídla.
Mnohem častěji potřebujeme:
Když tělo dostane signál bezpečí a stability, začne spolupracovat.
Dnes nehubneme hůř proto, že jsme méně disciplinovaní.
Hubneme hůř proto, že žijeme v prostředí s vyšší stresovou zátěží, nižší přirozenou aktivitou a častějšími poruchami spánku.
Proto už nestačí jednoduché „méně jíst a víc se hýbat“.
Tělo potřebuje stabilitu, dostatek a rovnováhu.
A když je má, dokáže se změnit.
Pokud chcete tělu vytvořit podmínky, aby mohlo začít spolupracovat, nemusíte hned sahat po extrémech. Často stačí vrátit do dne pravidelnost a kvalitní jídlo. I proto může být krabičková strava dobrým prvním krokem. Pomůže nastavit režim, dodat tělu potřebné živiny a snížit stres kolem jídla. A právě stabilita je dnes tím, co při hubnutí dělá největší rozdíl.

Buďte laskaví sami k sobě
Lucie Tvrdoňová, Krabičkujeme s.r.o.