Z kuchyně až k vedení provozu: Příběh ženy, která je s námi od začátku

Už deset let.
Tak dlouho mám vedle sebe jednu z nejdůležitějších žen v celém Krabičkujeme. Začínala jako kuchařka a dnes má pod palcem celý náš provoz.

Pamatuju si, jak jsme tenkrát začínaly. Bylo to nadšení, spousta práce, hektické dny i smích v kuchyni. A i když se od té doby hodně změnilo, jedno zůstalo stejné. Její loajalita, dřina, srdce na dlani a neskutečný přehled.

Dovolte mi dnes malý rozhovor s naší hlavní vedoucí provozu Martou, která je živoucím důkazem toho, že když něco děláte srdcem, cesta vás může zavést dál, než jste kdy čekali.

Jak ses k práci u Krabičkujeme dostala a jaké byly tvé začátky?

Upřímně? Byla to jedna velká náhoda. Tehdy jsem zrovna neměla práci, ale měla jsem volné prostory. Když za mnou přišla Lucka se svým nápadem a nabídkou, chytla jsem se toho. Slovo dalo slovo a začaly jsme makat. Bylo to hodně spontánní, ale hnala nás dopředu chuť vytvořit něco smysluplného. A tak vzniklo Krabičkujeme.

Co všechno jsi za těch 10 let ve firmě vystřídala za role?

Začátky byly hodně punkové. Na začátku jsem byla kuchařka, administrátorka i nákupčí. Ale jak firma rostla, mohla jsem postupně předávat jednotlivé úkoly dál. Dnes se věnuji hlavně vedení provozu a péči o klienty.

Jak se změnila firma – i ty osobně – od začátků až po dnešek?

Krabičkujeme se z nápadu stalo stabilním podnikáním s jasnými procesy a pevným zázemím. Já osobně jsem se naučila líp plánovat, řešit věci s nadhledem a víc si věřit. Učím se pořád, ale dnes už vím, že každá překážka se dá zvládnout, když se k ní člověk postaví čelem.

Co všechno dnes obnáší tvoje práce hlavní provozní?

Zajišťuju, aby celý provoz kuchyně běžel jako na drátkách. Od zásobování, přes plánování směn až po komunikaci se zákazníky. Musím mít přehled o všem. O tom, co se děje v kuchyni, ale i o potřebách našich klientů. Je to velká zodpovědnost, ale zároveň práce, která má smysl.

Co považuješ za největší výzvu v každodenním chodu provozu?

Jednoznačně komunikaci. Když se informace nepředají správně, vzniká zmatek. Proto je klíčové mít všechno jasně domluvené, a ideálně ověřené.

Jaký je recept na dobře fungující tým v kuchyni i mimo ni?

Hlavně zůstat v klidu. Nedělat z problémů drama, ale řešit je věcně. Důležitá je otevřenost, důvěra a dobrá nálada. Když si lidi navzájem věří a mají pocit, že se na sebe můžou spolehnout, funguje to samo.

Máš nějaký rituál nebo “tajný tip”, jak si udržet nadhled i během stresových období?

Moje chvilka s kávou. V tom shonu si na pár minut sednu, srovnám si myšlenky a prostě jen dýchám. I taková drobnost mi pomáhá zvládat tlak a neztratit energii.

Co tě i po těch letech pořád baví a naplňuje?

Určitě kontakt s klienty. Když víme, že naše jídla lidem chutnají, pomáhají jim a dělají radost, je to pro mě obrovská motivace. Ten pocit, že děláme něco užitečného, je k nezaplacení.

Co bys vzkázala těm, kteří sní o tom, že jednou povedou tým lidí nebo firmu?

Ať počítají s tím, že to nebude vždy jednoduché. Ale taky ať se nebojí. Důležité je zachovat klid, mít pevné nervy a neztrácet důvěru v sebe sama. I když to někdy vypadá, že je toho moc, všechno se dá zvládnout.

A co bys vzkázala Lucce, kdybychom se vrátily o 10 let zpět?

Ať si dál stojí za svými vizemi a nenechá se odradit. Měla tehdy jasný záměr, vizi a obrovské odhodlání a díky tomu jsme dnes tam, kde jsme. Stačí vytrvat. Všechno má svůj čas a smysl.

Naše firma je postavená na lidech. A právě takové příběhy jako ten její jsou pro nás každodenní připomínkou, proč to celé dává smysl.

Děkujeme, Marti. Za všechno, co děláš. Za tvou sílu, vytrvalost, nadhled a taky za ten smích, srandičky a všechnu tu společně vypitou kávu u práce.